Byl jsem fotoamatér nejryzejšího zrna, nikdy jsem nefotil nic za účelem obrazového ztvárnění fotky, nýbrž jen a pouze za učelem reportážním, abych věděl kde jsem byl, co jsem viděl až budu mít ve stáří sklerózu. Fotil jsem obyčejnými kompaktními přístroji na kinofilm, posléze digitálním kompaktem Canon PowerShot G3 což byl pro mne v té době vrchol. Nějakým hnutím myslí jsem si později koupil Canon EOS 300 Rebel se základním plastovým objektivem a z druhé ruky koupeným malým tele Soligorem 70-210/2.8-4, a hned na to nastoupila éra digitálních foťáků a bylo vymalováno. Jsem od mládí aktivní rockový hudebník, žádný fotograf a tak mě taky berte páni profíci…… 🙂 nehodlám se tím živit, ačkoliv….nikdy neříkej nikdy, že?…Pokecáme pak na nějaké mé výstavě v New Yorku….Ne, jen pro radost ve stáří a v důchodu toto bude asi to pravé. Z muziky jsem se poučil že nemá cenu kupovat žádný schit stroje, protože ty nejlacinější jsou ve finále pak ty nejdražší.

Každý honosně píše nějaký to rčení jako třeba že je to o tom zachytit ten okamžik, zastavit tím čas, apod…..já řeknu asi jen že si přeji abych včas vytáhl stroj z batohu, včas aby mi to zapálilo jak mám ten krám nastavit, aby se mi netřepala pazoura při focení (někdy ani nedýchám!) a hlavně abych potom trefil dom (aktuální to bude za deset let). A až budu kmetem a děti mi budou ukazovat co jsem vyfotil, abych si byl schopen vzpomenout kde to aspoň bylo. Zdar jak sviňa