Jsem pokročilý začátečník-pokročilý v tom že umím zacházet s foťákem, vím jak se nastavují ty všechny čudlíky, a začátečník v tom, že vím, že pořád nic neumím, pořád se něčemu divím, pořád fotky všech ostatních nekriticky obdivuji nebo zbytečně zatracuji. Jsem sice stále aktivní rockový muzikant (TITAN, EXIT, LIQUIDFACE) a pomalu přecházím k pohodlnějšímu koníčku, kterým je focení. Proč zrovna focení? Vždycky mě bavilo se dívat na obrazy starých mistrů, ovšem neměl jsem nadání ani ambice to někdy zkusit sám. A fotografie v tomto umu je jednodušší i když také v něčem složitější.

Malíř krajin dnes na vybraném místě udělá náhledové foto, a pak doma v teple pěkně s rozvahou v klidu a pomocí svého talentu, stylu a někdy i trocha fantazie vytvoří dílo jenž třeba přetrvá roky. U něj je k tomu třeba talentu, aby měl osobitý styl, a znalosti nebo vzdělání v uměleckém oboru. Jsou i malíři jenž tvoří na místě někdy s davem zvědavců za zády.

To fotograf, co to myslí trochu vážně, udělá na místě náhledové foto, pak doma na internetu nebo i v reálu při dalších návštěvách toho místa vysleduje, kde se nachází východ a západ slunce, jaké stíny a světlo tomu místu sluší, a pak už jen zbývá sledovat počasí a číhat na vhodný okamžik, aby se dostavil v pravý čas na určené místo. A hlavně s předstihem. Takže fotce předchází složité plánování a hlavně trpělivost se na místo vracet i několikrát, než se podaří ten správný záběr s určitou fotogenickou atmosférou toho místa. A obnáší to časné ranní vstávání, protože nejhezčí atmo mají fotky pořízené při rozbřesku, nebo v podvečer ve zlatou hodinku před západem slunce. A pak samozřejmě musí umět rychle ovládat svoje řemeslo a svoji techniku a umět z obého vymáčknout maximum. Tím to navíc nekončí, protože pokud fotí na film, tak ho čeká tzv.postproces v temné komoře, pokud fotí na digitál tak někdy hodiny strávené u počítače při úpravě surových dat, jenž fotoaparát vytvořil. Lidé si často myslí, že když koupí těžkou velkou zrcadlovku, tak ta to vyfotí profesionálně. A to je právě naopak. Ta to vyfotí jen tak, že záběr má jen všechna potřebná data, aby se z toho ten profesionální snímek dal vytvořit. Mnohdy je na první náhled dokonce horší než z laciného kompaktu.Velmi záleží i na vybraném místě. Samozřejmě jsou u nás i ve světě profláknutá místa, která jsou doslova obležena fotografy, kteří pak zaplaví internet statisíci stejných snímků, více či méně povedených. Z takových záběrů má fotograf jen osobní vzpomínku někde v albumu pokud se mu nepodaří to místo vyfotit úplně jinak než ostatní. V tomto to měli dříve fotografové jednodušší, protože kvalitní fotoaparát vlastnilo poměrně málo lidí a znalosti temné komory měl jen zlomek z nich. A když někdo publikoval snímek zajímavého místa, tak byl určitě otištěn v některém z časopisů. Dnes jsou kvanta turistů, jenž s sebou vláčí vybavení, za které by se nemusel stydět profesionál, a pak vidíte třeba to, jak fotí sebe sama u benzínové pumpy vybavením za čtvrtmilionu, tam kde by na tento snímek stačil aparátek za pár tisíc.

Z aktivního provozování rockové muziky ale vím, že technické vybavení je prostředkem úspěchu, ovšem není jeho předpokladem. Vždy se naprosto dojmu, když vidím cizí bombastickou fotku vytvořenou i jednoduchým foťákem mnohdy s „divnou“ expozicí a ulítlým ostřením, ale nemohu se od ní odtrhnout.
Prostě a jednoduše, je to jako v muzice. Někdy složitá skladba pečlivě naaranžovaná nemá vůbec žádnou odezvu, a jednoduchá na dvou rifech postavená písnička složená doslova za hodinku všechny dojme. A proto přeji nám všem v tomhle oboru šílené světlo, rychlý úsudek, drzost a úspěch…..a to něco nedefinovatelného navíc.